Pátá strámka deníku

18. listopadu 2015 v 19:13 | A-lia |  Medika
18.1. neděle po obědě
Za dva dny mám svátek a maminka se mě ptala, co bych chtěla. Říkala jsem si, že by bylo pěkné mít samo zametací koště nebo pravopisné pero, ale to vše si mohu sama vytvořit a pak mě napadlo, že doma nemáme žádné zvířátko. Přemýšlela jsem,

co bych chtěla a pak mě napadlo, že možná v mé nové knize budou nějaká zvířátka, vhodná pro kouzelníky. A měla jsem pravdu, inspiraci jsem našla v kapitole
Kouzelní přátelé
Drak Netopýr Kočka
Had Krysa Pavouk
Ještěrky Piraňa Chameleon
Jednorožci Papoušek Sova
Žáby Fénix Prase
Když jsem si to přečetla, bylo mi jasné, že potřebuju chameleóna. Maminka z toho, ale moc nadšeně nevypadala. Po dlouhém přesvědčování mi řekla, že v Úterý půjdeme do zverimexu.
19.1. pondělí o velké přestávce
Pochopitelně to Petru nepřešlo. No neva, plán B pořád platí.
19.1. při obědě
Nejlepší den mého života! Deset minut před koncem hodiny jsem se dozvěděla o testu z matiky. Rozhodla jsem se, že si napíšu tahák a nechám ho zmizet. Petra se ve vedlejší lavici snažila o totéž. No, rozhodně musím říct, že sedmá třída je pořádná fuška. Tentokrát se mi zaklínadlo zdařilo a papírek nepoblikával. Nenápadně jsem, se podívala k Petře do testu, a když jsem uviděla, že má už víc než půlku vzkypěla ve mně podlá myšlenka, kterou jsem se rozhodně nesnažila potlačit.
Když kolem procházela učitelka, zamumlala jsem: "Occumbe (spadni) "a soustředila jsem se na Petřin tahák a po té na místo u učitelčiných bot. V tu chvíli se Petře zpod baculaté ruky uvolnil tahák a padal k blížící se učitelce. Petra se po něm natáhla, ale už bylo pozdě. Učitelka si Petřina manévru všimla a hbitě sebrala kus papíru, který jí ležel u nohou.
"Tak copak to tu máme?" zeptala se Petry.
Petra okamžitě zalhala: "To není moje." A bledla zděšením.
Paní učitelka však s jistotou prohlásila: "Nelži mi tu. Tvůj rukopis se nedá nepoznat. Máš pětku za podvádění." Petra jen rozzuřeně mlčela a sledovala, jak si matikářka odnáší její sešit a žákovskou, aby do ní zapsala novou známku z testu.
19.1. večer
Petra mě neskutečně naštvala. Udělala ještě podlejší věc než já před tím. Šla jsem na tělák a ona mě doběhla, vyrvala mi se Simonou deník z ruky:
"Tak copak to tu píšeš? Já vím, že v tom máš prsty ty! Slyšela jsem tě, jak jsi zamumlala nějaký slovo a pak mi tahák vylítl z ruky jako nějaká vlaštovka. Koukej kápnout božskou nebo si to zjistíme sami."
"A co si chceš zjišťovat?" zeptala jsem se jí klidně, ale s výhrůžným tónem v hlase.
"Co asi?" ušklíbla se Simona. Chceme zjistit, jak si to udělala.
"Když jsem nic neudělala tak mi nemůžete nic vyčítat." odpověděla jsem jim.
"Né vůbec!" zasmála se ironicky Petra.
"Jestli se mě nebo mého deníku dotknete, uvidíte, že i když jsem sama, mohu být dost nepříjemný protivník."
"Jasně už se bojím!" zachechtaly se a chystaly se otevřít deník.
V tu chvíli jsem vykřikla: "Appositio cito comedo!" Pak jsem se na ně vrhla, zmocnila se svého deníku a utekla do budovy lokomotivy, kde máme tělocvičnu. O tomhle kouzle jsem četla v oddělení vzhled a znamenalo to nechť vám rostou rychle uhry na kůži. No už se těším, jak budou vypadat zítra ráno:)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marie va. Marie va. | 19. listopadu 2015 v 19:55 | Reagovat

Další... Je to zábava číst... :D

2 v-barvach-duhy v-barvach-duhy | 20. listopadu 2015 v 14:05 | Reagovat

[1]: ok no:D

3 Lenka Lenka | 20. listopadu 2015 v 16:28 | Reagovat

Oujééééé! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama